V západní kultuře se sobectví zpravidla vnímá jako negativní vlastnost – znamení sebestřednosti, nedostatku empatie či lhostejnosti k ostatním. Celostní medicína však pracuje s odlišným chápáním tohoto pojmu a přináší úplně jinou perspektivu.
Co znamená sobectví
Řada lidí má sobectví spojené s nehezkým, přehnaným důrazem na sebe sama, a proto se tomuto postoji instinktivně vyhýbá. Svou pozornost pak trvale obracejí k potřebám ostatních. Sledují, co komu chybí, a snaží se to doplnit.
Pokud jim to síly dovolí, dokážou v tomto režimu fungovat i dlouhé roky – pečovat o okolí a přitom zcela přehlížet vlastní potřeby.
Kořeny takového chování často sahají až do dětství. V mnoha rodinách bylo „správné“ být stále po ruce a pomáhat ostatním. Jenže málokomu bylo řečeno, že skutečná péče začíná u sebe. Teprve když člověk umí doplnit své vlastní zdroje, dokáže být skutečnou oporou i pro druhé.
Co se stane, když se člověk nezajímá sám o sebe
K podobnému zastavení většinou dojde až ve chvíli, kdy tělo ztratí poslední síly. Člověk pak očekává, že se nyní role prohodí a pomoc přijde k němu. Jenže často se nic nezmění. Důvod? Jeho vlastní energie už dlouho předává okolí informaci, že on sám nemá cenu.
Každý z nás nese ve svém energetickém poli určité sdělení – o svých hodnotách, prioritách i směru, kterým jde. Když ale někdo trvale ignoruje své potřeby, jeho energie vysílá jasný signál: „nejsem důležitý“. A lidé kolem něj, byť mimoděk, tuto informaci zachytí a přizpůsobí se jí. Začnou se k němu chovat tak, jako by skutečně nezáleželo na tom, co prožívá nebo potřebuje.
Takový člověk zároveň většinou nemá sílu o pomoc požádat – je to přirozený důsledek jeho dlouholetého nastavení. Vnitřně pak roste zklamání a pocit nespravedlnosti: jak to, že když on dříve podpíral všechny kolem, nyní nikdo nepodpírá jeho? Odpověď je jednoduchá: celý život vysílal světu zprávu, že on sám nestojí za pozornost. A okolí na to pouze reagovalo.
Nezapomínejte pečovat sami o sebe
V takovém nastavení člověk postupně přichází o pocit vlastní hodnoty, a s tím slábne i přirozený zájem jeho okolí. Je zřejmé, že dlouhodobě opomíjet sebe a zaměřovat se výhradně na druhé není ani zdravé, ani dlouhodobě udržitelné.
Je proto nutné obrátit pozornost zpět k sobě: doplnit, co chybí, porozumět svým potřebám a začít vnímat vlastní pocity, myšlenky, emoce, touhy i proměny nálad.
Více informací ze světa celostní a čínské medicíny najdete na www.netradicni-medicina.cz.
